"Sluníčkář nebo xenofob?". Tato otázka se ozývá v různých variacích všude - od promočených pivních podtácků nejzakouřenějších vesnických putyk přes komorní domácí prostředí proseděného televizního gauče, v posledním kuřáckém koutku malých podniků i nadnárodních korporací, až po tísícivláknová diskusní fóra oblíbených informačních portálů u článků s nejen uprchlickou tématikou.
Každý pak, kdo podobnou striktně bipolární otázku pokládá, má jedoznačnou a neměnnou odpověď a stejnou očekává od dotazovaného. Při sebemenším zaváhání se dotyčný dostane na opačnou stranu barikády. A ačkoli byl dotazovaný (nebo v případě diskusních fór klidně mohl být) spřízněnou duší tazatele, svou odlišnou a nebo váhavou dopovědí si zavřel všechny dveře vedoucí k přátelství a vzájemnému respektu. V lepším případě vznikne mezi dotyčnými jakási bariéra, v horším dojde k hádce či urážkám. Argumentace daného názoru je pak směsicí univerzálních, zobecněných a zaručených špatných vlastostí protipólu a přehnané vyzdvihování myšlenek vlatních řad.
A kam se řadím já? Nikam. Problém je totiž v samotné otázce. Ta je špatná už z principu, neboť složitou uprchlickou situaci maximálně zjednodušuje, bipolarizuje a nedává prostor k zamyšlení, k diskusi a nepřipravuje živnou půdu pro hledání možných řešení. Naopak slouží jen nepříjemnému rozškatulkování, vyvolává emoce a diskuse blokuje.
Spíše než na jednoduché a snadno pochopitelné (a zcela nefunkční - cit. H.L.Mencken) řešení uprchlického problému mě mé vnitřní já nutí se zamyslet na jeho možnou příčinou.
Proč se statisíce lidí rozhodne odejít ze svého domova a jít jinam? Jde jim o život nebo chtějí jít jen za lepším. A proč by ten druhý důvod měl být nemorální? Každý si chce polepšit. Proč má "západ" právo se o proti zbytku světa mít tak dobře. Polovina planety hladoví, pracuje za dolar denně, aby obyvatelé západních mocností mohli zvesela plýtvat zdroji a devastovat zemi. Je správné těmto desítky let vykořisťovaným lidem nepomoci? Proč bych jako mladý Syřan měl bojovat s militantními skupinami (např. islámský stát), které až na pár médii exponovaných fanatiků budou mít jediný zájem - získat moc nad územím s ropou. Proč bych se neměl chtít mít jako mladý němec, v bezpečí stabilní země v uprostřed Evropy? A co západní mocnosti? Hrají ve skrytu kamer fair-play, nebo má nestabilita v regionech třetího světa pro ně svůj strategicý význam? Právě tak jako nestabilita Evropy vlivem uprchlické krize. Lze problém řešit "humanitárním" bobmardováním a kulometnými hnízdy na hranicích? A když uprchlíky přijmu, budou se schopni adaptovat a nezničím tím vlastní zemi? Je možné je do existujícího systému "západu" vůbec v takovém měřítu přijmout? A když je nepřijmem, co s nimi? Deportace? Statisíce lidí? A kam? Do jejich zničené země, kde je čeká nejspíš hladovění? Není vlastně celý tento náš západní systém nastaven právě na křehkém principu "oni trpí abych se měl dobře" a jakoli pomoc, kterou jim poskytem, povede k jeho zhroucení, kterému budou předcházet násilnosti, strach a no-go zóny? ...
A není to tedy vlastně všechno jen daň za náš přepych? Vozíme se denně do zaměstnání autem, kde polovinu času prosedíme u sociálních sítích a druhou provádíme nesmyslnou zbytečnou činnost, abychom po práci sedli k televizi k nekonečním seriálům nulových uměleckých kvalit. Po tom všem pak obdržíme výplatu, ze které by v rozvojových zemích žila desetičlená rodina dlouhé týdny či měsíce ale nám to tak tak stačí na splacení hypotéky, každoroční výměnu telefonu za novější model, večeřím v restauracích, nákupu vstupenek do kin a fitness klubů a tisícům dalších rozmarů.
Možná.
A možná, že jedou bude třeba tuto daň splatit.
Třeba je to právě teď...
Žádné komentáře:
Okomentovat